Skip to content

Historie jaderné energetiky v ČSSR a ČR

  • by

Československo v období po druhé světové válce disponovalo značným množstvím nevytěženého uranu a zároveň průmyslem dostatečně rozvinutým na to, aby byl schopen podílet se na stavbě jaderných elektráren, přirozeně proto došlo k celkové realizaci několika takových staveb. První plány na stavbu jaderné elektrárny na území tehdejšího Československa vznikly již v roce 1955 (se spuštěním prvního bloku v  roce 1972) [5] a  zatím nejnovější blok jaderné elektrárny je spouštěn právě v tomto období (přelom let 2022 a 2023) – k oběma těmto událostem došlo na území dnešního Slovenska. [8]

Těžba

Jak již bylo zmíněno, na území Československa, respektive České republiky,  se nacházelo velké množství nevytěženého uranu, který sloužil jako palivo v jaderných elektrárnách. Toho po roce 1945 využil Sovětský svaz, když Rudá armáda obsadila doly v Jáchymově a SSSR uzavřelo s ČSR (tajnou) dohodu o československo-sovětském podniku souvisejícím s těžbou uranu. Požadovala se těžba 2000 tun ročně, na což bylo nutno zajistit zhruba 60 tisíc pracovníků – ČSR proto vydává (tajnou) směrnici, podle které se vězni přednostně posílali do trestně-nápravných táborů v oblastech uranových dolů, takže až 60 % požadované pracovní síly tvořili právě vězni. Přesto, že uran se nacházel na území ČSR a ČSR také zajišťovala pracovní sílu, tak pouze 10 % vytěženého uranu zde zůstával, zbytek putoval do SSSR. [1] [5]

Zajímavé je, že ačkoliv je dnes povědomí o smlouvě spíše z období po roce 1948, především kvůli využití vězňů jako pracovní síly, tak samotná smlouva vznikla hned po válce v letech 1945 a 1946, takže se na jednání o ní částečně podílel i například Jan Masaryk a začala se plnit ještě před nástupem KSČ k moci v únoru 1948. [1]

Celková produkce uranu v období 1946-2004 byla téměř 109 tisíc tun, což ČR řadilo na 7. místo v tabulce zemí produkujících uran (do roku 2015 byly zpracováno přes 111 tun uranové rudy [13]). Pokles v těžbě samozřejmě nastal po roce 1989, ať už kvůli tlaku ochránců životního prostředí nebo poklesu ruského zájmu o český uran (právě Ruská federace je jedna ze zemí, která vyprodukovala více uranu než ČR). Postupně byly uzavřeny doly v Jáchymově, Horním Slavkově a Příbrami, poslední zavřený důl pak byl v Dolní Rožínce na Žďársku (důl Rožná I.), jehož uzavření nastalo až koncem roku 2016. [2]

Tento důl byl také posledním aktivním dolem v oblasti střední Evropy. Přesto, že aktuálně těžba uranu v ČR neprobíhá, stále je na jejím území zásoba nevytěženého uranu. Vzhledem k cenám uranu v době uzavření dolu Rožná I. se však těžba těchto zásob ekonomicky nevyplácela, pro část ložisek pak není aktuálně k dispozici rozumná technologie těžby. [4]

Jaslovské Bohunice

Když bylo v roce 1955 zahájeno plánování první jaderné elektrárny na území Československa, jako vhodná oblast bylo zvoleno místo zhruba 3 km vzdálené od obce Jaslovské Bohunice na Slovensku. Stavbu této elektrárny provázela řada problémů, jelikož využitý reaktor žádná jiná elektrárna do té doby nepoužila, navíc se čechoslováci rozhodli vyprojektovat a zprovoznit elektrárnu sami, bez zahraniční pomoci. Reaktor byl zvláštní tím, že používal přírodní neobohacený uran, jako moderátor pak používal těžkou vodu a chlazený byl oxidem uhličitým. Přestože stavba začala již v roce 1958, tak vzhledem k technické náročnosti byla nakonec elektrárna spuštěna až v říjnu 1972 (reaktor A1) a disponovala výkonem 150 MW. [5]

Reaktor však musel být během prvních let provozu více než třicetkrát neplánovaně odstaven a nakonec došlo k dvěma větším haváriím v letech 1976 respektive 1977. Reaktor byl kvůli možnosti zpracování neobohaceného uranu složitější na obsluhu, především výměny paliva byly natolik náročné, že při nich došlo k oběma výše zmiňovaným nehodám.  Během první nehody zahynuli dva lidé (v důsledku uvolněných plynů se udusili), druhá se sice obešla bez obětí, ale byla ohodnocena jako nebezpečnější.  Po těchto haváriích bylo rozhodnuto o odstavení bloku A1 z provozu. [4]

Roku 1970 ČSSR podepsala smlouvu o vybudování dalších jaderných elektráren, jako jedna z lokalit byly opět vybrány Jaslovské Bohunice. V rámci této smlouvy byly postaveny dva bloky elektrárny V1. Práce započaly roku 1972, v roce 1978 byl spuštěn první reaktor a v březnu 1980 pak druhý – v té době dodávala elektrárna téměř 5 % elektrické energie v československé rozvodné síti.. Dále došlo k výstavbě dvou bloků elektrárny V2, v rámci které byla proti elektrárně V1 použita modernější varianta reaktoru. Stavba se kvůli tomu protáhla a dva bloky elektrárny V2 byly spuštěny až v letech 1984-85. Provoz této části elektrárny (celkem 4 bloky) byl již bezproblémový. [5] [6]

Po roce 1989 přestala být situace jaderné energii nakloněna, protesty směřují především proti dvoum starším blokům stále v provozu. Proto dochází v letech 1991-1993 a poté 1996-2000 k jejich modernizaci, která se posléze ukáže jako zbytečná. Tlak EU (respektive především Rakouska) přiměl vládu SR k vyřazení dvou bloků elektrárny V1 z provozu v letech 2006 a 2008. [5]

Bloky elektrárny V2 jsou do dnešního dne v provozu a v nedávné době proběhla jejich modernizace, která zvyšuje jejich výkon z původně instalovaných 440 MW na blok na 505 MW v každém bloku. [6]

Mochovce

Jde o druhou lokalitu jaderné elektrárny na území dnešní SR. O výstavbě bylo rozhodnuto roku 1978, první blok pak byl spuštěn v roce 1998 (přes původní termín již v roce 1984), druhý blok v roce 2000. Jejich celkový instalovaný výkon je 940 MW. [5][7]

Výstavba dalších dvou bloků, která začala taktéž v roce 1984 se neustále oddalovala kvůli hledání způsobů financování a dodavatelů. Ke spuštění  3. bloku tak nakonec dochází až koncem letošního, respektive počátkem příštího roku (2022/23), s tím, že čtvrtý blok by měl následovat v roce 2024. Každý ze dvou nových bloků by měl být schopen pokrýt až 13 % spotřeby elektrické energie SR. Není nezajímavé, že i na dostavbě Mochovců, která probíhá kompletně po rozdělení Československa se podílí firmy lokalizované v ČR, jako například ŠKODA JS (bývalá ŠKODA Jaderné strojírenství). [8] [9] [10]

Dukovany

Druhou elektrárnou, které se týkala smlouva z roku 1970, jejíž částí byla dostavba Jaslovských Bohunic, pak byla elektrárna Dukovany. Stavět se začalo v dubnu 1974 (šlo o přípravné práce), ještě v průběhu roku 1977 se však měnil projekt (došlo ke změně použitého reaktoru). Přesto se následující rok stavba rozběhla naplno a tak mohl být již za 7 let spuštěn první ze čtyř bloků. Do roka pak byl zprovozněn i blok druhý – spustit dva bloky jedné elektrárny v rozmezí necelého roku byl do té doby nevídaný čin – třetí a čtvrtý blok pak byly spuštěny v letech 1987 a 1988. [5] [11]

Elektrárna se dostává mezi pětinu nejlépe provozovaných na světě, přesto se musí potýkat s nedůvěrou po Černobylské havárii a s protijadernými aktvisty. Jelikož hlavním problémem byla nedostatečná osvěta a utajování informací, odhodlalo se vedení po roce 1989 k větší otevřenosti, bylo proto zřízeno oddělení pro styk s veřejností, začaly se pořádat exkurze atp. [5]

V průběhu využívání došlo ke zvýšení výkonu o 70 MW na každém bloku (tzn. z 4 x 440 na 4 x 510 MW) – tato modernizace byla dokončena v roce 2012. V roce 2016-2017 pak elektrárna obdržela provozní licence na dobu neurčitou, předpokládaný provoz stávajících bloků tak je do roku 2037 s možností prodloužení až do konce 40. let. Také u této elektrárny se z větší části zapojil domácí průmysl (především plzeňská Škoda jako výrobce reaktoru a turbogenerátorů, ale i další místní firmy). Více než 80 % dílů elektrárny tak pochází přímo z ČR (respektive Československa).  [11]

Temelín

Temelín je nejnovější lokalitou na území ČR (potažmo ČSR), kde byla postavena jaderná elektrárna. Místo je zhruba 25 km vzdáleno od Českých Budějovic, tedy poblíž hranic s Rakouskem. Tato lokalita byla vybrána v roce 1980 na základě investičního záměru z února 1979. Roku 1982 byla uzavřena smlouva na dodávku sovětského technického projektu. Samotný projekt na novou elektrárnu se dvěma bloky pochází z roku 1985 a byl zhotoven Energoprojektem Praha. Stavba pak byla zahájena o dva roky později (přípravné práce ale začaly již v roce 1983). [12]

Po roce 1990 byla elektrárna podrobena řadou prověrek, aby konečně roku 2002 i přes mezinárodní protesty především ze strany Rakouska, ale i místní protesty (došlo například k blokování příjezdových cest do elektrárny), byl spuštěn první blok, rok na to pak byl spuštěn i blok druhý – pozn. v roce 2000 i přes snahy aktivistů byla většina obyvatelstva (71 %) pro dostavbu elektrárny… [5]

Díky této jaderné elektrárně jsou jižní Čechy energeticky soběstačné (a umožnila řešit ekologickou situaci severních Čech způsobenou zastaralými uhelnými elektrárnami). Po svém kompletním spuštění se ETE stala největším zdrojem elektrické energii v rámci ČR. Zajímavostí je, že původním záměrem bylo vybudovat čtyři bloky elektrárny, v roce 1993 ale bylo nakonec rozhodnuto o dostavbě pouze do dnešní podoby (tzn. dvou bloků).  Od roku 2013 byl výkon elektrárny navýšen na celkových 2×1055 MW, od roku 2014 má pak první blok výkon dokonce 1078 MW. [12]

Historie rakouské protijaderné aktivity

Jak již bylo zmíněno, Rakušané jako národ historicky protijaderný, měli s jadernými elektrárnami problém (v ČR především s Temelínem, který leží blízko hranic). To proniklo i do politiky, kde se snažili přístup středoevropských zemí bývalého východního bloku, které v té době žádali o vstup do EU, k jaderné energetice všemožně ovlivnit. Dokonce mělo dojít k podpisu smlouvy na úrovni EU, toto nakonec zablokovala Velká Británie, která si nechtěla nechat ovlivňovat jadernou energetiku nařízeními EU), došlo proto k podpisu česko-rakouské bilaterální smlouvy, která se týkala například včasné informovanosti o událostech v elektrárně, vzniku komise řešící sporné otázky atp. Jednalo se o kompromisní řešení, původním rakouským cílem bylo úplně zastavit zprovoznění Temelína. Tato otázka měla u občanů Rakouska velkou podporu (přes 900 tisíc jich podepsalo petici výmluvně pojmenovanou “Veto gegen Temelin”). [5]

V poslední době se pak jedna z rakouských ekologických organizací pokusila neúspěšně zablokovat spuštění dostaveného bloku jaderné elektrárny Mochovce. [9]

Zdroje

Leave a Reply

Your email address will not be published.